Jízdomat - jak je to vše propojené

Znáte tu službu? jízdomat.cz... jezdím tím poměrně často a baví mě poznávat nové lidi, nové příběhy...nové vůně, nové možnosti. Člověk sedá do auta k "cízímu" (rozuměj ověřenému-ano poslali mu smsku a možná i dopis, který otevřel a zvládl naťukat kód do pc) člověku a stráví s ním pár hodin.

Jezdím tak na jih...za sluníčkem? ale kdepak, na jih Moravy a na jih Čech...vybírám si, ano, nechci úplně sednout k člověku bez hodnocení nebo s palcem dolů - význam asi není třeba vysvětlovat. 

Je až neuvěřitelné, jak si člověk "přitáhne" lidi, kteří to mají stejně jako on sám. Co tím ta holka bláznivá asi myslí, že? Mluvím o tom, že když jsem měla novou práci, tak jsem jela s třemi lidmi, kteří v průběhu 3 dnů měli novou práci stejně jako já. Mluvím o tom, že když se mi v té práci zrovna nedařilo, tak má další posádka byla stejně naladěná jako já, a tak nějak jsme si notovali, že by mohlo být lépe, ale zároveň není zas tak špatně.

A to si pak tak jednou čekáte na Opatově, s Enzem...chcete do Brna a už pár desítek minut se řidič neukazuje, je zima, prší, člověk má pocit, že ten den už stál beztak za prd a snad nemůže být hůř...a tak volám řidiči, kde že to je (v myšlenkách: ano, rozhodně ti dám palec dolu, už tu moknu nejen já, můj Deuter batoh, ale i šakal- a na to už se hůř kouká) a on za pár minut volá, že bude mít asi 45 min. zpoždění, ať si kdyžtak seženu někoho jiného?! WTF ?!

Ok, to chce klid, jsem sice mokrá a to hledání v mobilu půjde těžko, ale Pavlí, klid. Hledám jiného řidiče. Fíha, jeden tam je...neověřený, bez příjmení (cože? to ta služba taky povoluje?!) a jede za pár minut z centra. Není čas, ztrácet čas, moknu už druhou desítku minut a krom Enza začínají protestovat i tenisky.

Sakra, nemá tam číslo. Njn, neověřený a bez čísla, to jsem si mohla myslet. Píšu vzkaz (bez špetky naděje, že stihne zareagovat). Objevuje se číslo. Vytáčím a moje tenisky už ani neprotestují, Enzo už se na mě ani zbožně nedívá v naději na záchranu. 

"Ahoj, tady Pavlína z jízdomatu, prosím tě, stíhám to ještě, jedeš do Brna přes Opatov?"

"Ahoj, tady Petr, jo ještě si to stihla, vyjíždím zrovna z centra" ...skoro mi padá kámen ze srdce, nezmrznu a dojedu dnes do Brna. Zbývá poslední otázka:"prosím tě, mám jen malý dotaz, mám psa, nevadí to?" ...jasně, že to nemůže vadit, už s ním jezdím pár měsíců a ještě mě nikdo neodmítl.

"no vlastně...kámoš, co ho vezu, je alergický na psy"...jasně, čemu se divím, že jo. Dnes je přece den "d". Nedívám se na Deutera ani Enza.

Můj původně plánovaný odvoz dorazí asi za 45 min od plánovaného odjezdu a já žmoulám v ruce papírek. Je od žvejkaček, účtenka nebo snad seznam? Je to jedno, bezpečně vím, že TENHLE dostane palec dolu jen, co mě vysadí.

Jenže nedostane...jsem mokrá, Deuter je mokrý, Enzo je mokrý, sedačky v autě řidiče jsou mokré, ale on  má tak skvělé příběhy, že je to vlastně úplně jedno. 

"To jednou tak vypíšu jízdu na poslední chvíli, přihlásí se mi holčina, že bude "U Grandu" a já tam přijíždím a vidím holku potetovanou, propíchanou a říkám si, jestli vůbec mám zastavit. Tak zastavím a netuším, co si s ní budu povídat. Ok, tak třeba o tetování. Ptám se jí, kde máš podle tebe nejhezčí tetování? Ona: na prsou! chceš to vidět? A nejednou na sobě nic nemá a já řídím a ona mi ukazuje svoje "nejlepší" tetování!, jsem rád, že stíhám dálnici a nějak nemám slov..."

...a já taky, protože představa, že řídím auto a najednou mám cizí skoro nahou holku na spolujezdci mě totálně odzbrojí...:-D....a já vím, že palec dolu nedostane, protože ta cesta byla vlastně fajn i když se zdržel... nechtěně a pokoušel se mi dovolat, což jsem nevěděla, protože jsem telefonovala s někým jiným. 

Někdy stačí jen změnit úhel pohledu ;-).